|
Osobnφ sobectvφ û rodn² otec podlosti.
Gorkij
|
|
| |
klasickß hudba (3.) - romantismus
V naÜem putovßnφ hudebnφmi d∞jinami se nynφ ocitßme v obdobφ romantismu, kterΘ je rozlo₧eno tΘm∞° do celΘho 19. stoletφ. N∞kte°φ spat°ujφ jeho poΦßtky ji₧ v poslednφch dφlech velikΘho skladatele L. van Beethovena - skladatele p°edchßzejφcφ epochy klasicismu, jφ₧ byl v∞novßn minul² dφl magazφnu.
Ji₧ vφme, ₧e hudebnφ sd∞lenφ se uskuteΦ≥uje prost°ednictvφm vφce odliÜn²ch ôpodjazyk∙ö, kterΘ jsou soudobΘmu posluchaΦi mΘn∞ Φi vφce blφzkΘ. O romantismu z hlediska srozumitelnosti platφ tΘm∞° totΘ₧ jako o klasicismu. Melodie podlo₧enß harmonick²m doprovodem, kterß i nadßle z∙stßvß zßkladnφm vyjad°ovacφm prost°edkem, je pro naÜe ucho snadno uchopitelnß. P°ece jen vÜak dochßzφ k jednΘ zßsadnφ zm∞n∞. Nadchßzejφcφ krize pouze rozumovΘho p°φstupu ke sv∞tu a myÜlenka svobody, kterß se stala ideßlem francouzskΘ revoluce, se odrß₧φ i v hudb∞. SkladatelΘ se ji₧ nenechßvajφ spoutßvat °ßdem a pravidly, kterß jsou jim urΦena zvenku. Cht∞jφ nechat vystoupit do pop°edφ sami sebe - svΘ subjektivnφ pocity a stavy. P°estßvajφ jim staΦit ustßlenß formovß schΘmata, proto₧e do nich nelze vt∞snat sv∞t lidsk²ch cit∙ a vßÜnφ. Tφm hlavnφm se stßvß obsah, kter² cht∞l autor vyjßd°it, nebo¥ dφlo musφ vnφmatele zasßhnout, strhnout a p°esv∞dΦit. Tomuto cφli slou₧φ slo₧it∞jÜφ melodika i rytmus, stßle komplikovan∞jÜφ harmonie, k dosa₧enφ ohromujφcφho zvuku se u₧φvß orchestru s rozÜφ°en²m obsazenφm.
Dochßzφ k odklonu od p°φsn²ch forem. Sonßtovou formu v p∙vodnφ podob∞ jeÜt∞ najdeme v symfoniφch skladatel∙ poΦßtk∙ romantismu, jako je nap°. F. Schubert, R. Schumann, F. Chopin. V dφlech generace novoromantik∙ je ji₧ tato forma p°etvo°ena, aby slou₧ila na prvnφm mφst∞ obsahu. Ke slovu se dostßvß tzv. programnφ hudba. Utvß°φ se novß forma symfonickΘ bßsn∞ a programnφ symfonie. Chcete-li, aby hudba romantismu nez∙stala pouze v podob∞ slov ve vaÜem poΦφtaΦi a dotkla se i Vßs, poslechn∞te si Fantastickou symfonii - strhujφcφ hudebnφ p°φb∞h, do n∞ho₧ H. Berlioz vt∞lil svou lßsku k osudovΘ ₧en∞ svΘho ₧ivota.
M.T.
|
|
DneÜnφ vybranß hesla:
|
 |
romantismus, hudba |
|
      |
[romantyzmus, francouzÜtina], myÜlenkovΘ a um∞leckΘ hnutφ. Vzniklo v Evrop∞ na p°elomu 18. a 19. stoletφ, v hudb∞ se jednß zhruba o obdobφ celΘho 19. stoletφ. Stejn∞ jako pro ostatnφ druhy um∞nφ je pro hudbu typick² odpor proti strnul²m normßm p°edchozφ klasicistickΘ estetiky. ZvyÜuje se subjektivita hudebnφho v²razu, skladatelΘ se pod vlivem literatury p°iklßn∞jφ k fantazijnφm lßtkßm, vyjad°ujφ sv∙j obdiv k p°φrod∞. M∞nφ se postavenφ um∞lce -hudebnφka - p°estßvß b²t zßvisl² na svΘm pßnovi a sv²m dφlem hovo°φ sßm za sebe. Skladebn∞ doÜlo k uvoln∞nφ klasickΘ formy (hlediska tektonickß se pod°izujφ strßnce obsahovΘ a v²razovΘ) a stavebnΘ pravidelnosti melodiky. Obohacena je takΘ rytmickß strßnka (vyskutujφ se ΦastΘ ·tvary teΦkovanΘ, synkopickΘ a nepravidelnΘ) a harmonie (pou₧φvß se chromatika, ΦastΘ modulace). D∙raz na zvukovou barvu vede k novΘ instrumentaci. Uplat≥ujφ se prvky lidovΘ hudby (zejmΘna idealizace lidov²ch tanc∙). V ranΘ fßzi romantismu (asi v letech 1800-1830) se p∞stovaly zvlßÜt∞ menÜφ formy vokßlnφ (pφse≥, balada), v nich₧ bßsnickΘ slovo napomßhalo v²razu, a klavφrnφ (variace, fantazie, lyrick² kus, idealizace tanc∙). Hlavnφmi p°edstaviteli tΘto epochy jsou F. Schubert, C. M. von Weber, F. Mendelssohn-Bartholdy, R. Schumann, F. Chopin. Od 30. 1et 19. stoletφ p°inesl pronikavΘ zm∞ny novoromantismus. Hlavnφmi formami se staly programnφ symfonie, symfonickß bßse≥ a hudebnφ drama (H. Berlioz, F. Liszt, R. Wagner). S novoromantismem souvisφ takΘ vznik nßrodnφch hudebnφch Ükol. V pozdnφm romantismu doÜlo (zvlßÜt∞ v symfonii) k urΦitΘ syntΘze klasick²ch a romantick²ch skladebn²ch princip∙ (nap°. ve tvorb∞ J. Brahmse, A. Brucknera) i k p°edjφmßnφ postup∙ hudby 20. stoletφ (G. Mahler).
Autor:
-MT-
|
|
|
programnφ hudba |
|
|
Termφn hudebnφ estetiky vztahujφcφ se k instrumentßlnφ hudb∞ a kladen² do protikladu s pojmem absolutnφ hudba. Programnφ hudba vyjad°uje hudebnφmi prost°edky mimohudebnφ d∞j, jev nebo urΦitou myÜlenku (program). Programnφ hudba je spojena zejmΘna s tvorbou 19. stoletφ (symfonickß bßse≥, programnφ ouvertura, programnφ symfonie - H. Berlioz, R. Schumann, F. Liszt, B. Smetana, M. P. Musorgskij, N. A. Rimskij-Korsakov, P. I. ╚ajkovskij, R. Strauss, Z. Fibich, V. Novßk, J. Suk), avÜak principy programnosti jsou znßmy ji₧ od antiky. Objevujφ se tΘ₧ nap°φklad v italskΘm madrigalu 14. stoletφ, ve skladbßch C. Janequina, v hudb∞ anglick²ch virginalist∙ a francouzsk²ch clavecinist∙, v sonßtßch J. Kuhnaua a v n∞kter²ch dφlech J. S. Bacha, J. Haydna a zejmΘna L. van Beethovena.
Autor:
-red-
|
|
|
Berlioz |
|
  |
[berlj≤z] Hector, *11.12.1803-å8.3.1869, francouzsk² skladatel a dirigent. Je p°edstavitelem francouzskΘho hudebnφho novoromantismu. Dosp∞l k osobitΘ koncepci programnφ hudby, zvlßÜt∞ symfonie, v nφ₧ sjednotil kontrastnφ celky pomocφ stßlΘ hudebnφ myÜlenky (idΘe fixe). Obohatil zvukovΘ a barevnΘ mo₧nosti symfonickΘho orchestru. Monumentßlnφm rozvrhem a obrovit²m provoznφm aparßtem (Requiem, Symfonie smuteΦnφ a triumfßlnφ, Te Deum) navßzal mimo jinΘ na obdobnΘ tendence z konce 18. stoletφ. Od roku 1842 podnikal koncertnφ cesty po Evrop∞, v roce 1846 navÜtφvil takΘ Prahu. Dφlo: p°edehry (Krßl Lear, Korzßr, ╪φmsk² karneval), programnφ symfonie (Fantastickß symfonie, Lelio, Harold v Itßlii, Romeo a Julie), oratoria (Faustovo prokleti, D∞tstvφ Je₧φÜovo), opery (Tr≤janΘ, Benvenuto Cellini, Beatrice a Benedikt), sbory, pφsn∞ s orchestrem (cyklus Letnφ noc). Vydal mj. nauku o instrumentaci, Pam∞ti a VeΦery v orchestru.
Autor:
-red-
|
|
|
Fantastickß symfonie |
|
 |
Hector Berlioz dal tΘto symfonii podtitul "Epizoda ze ₧ivota um∞lcova". Jak napovφdajφ nßzvy jednotliv²ch v∞t, lφΦφ zde romantickΘ sny a fantazie spojenΘ s p°edstavou milovanΘ ₧eny: 1. Sny a vßÜn∞, 2. Ples, 3. ScΘna na venkov∞, 4. Cesta na popraviÜt∞, 5. Sabbat Φarod∞jnic (uvßdφ se rovn∞₧ pod nßzvem Sen Valpur₧iny noci). Osobnost tΘto ₧eny je ve skladb∞ symbolizovßna melodiφ (tzv. idΘe fixe), kterß prochßzφ celou skladbou a r∙zn∞ se obm∞≥uje. Autor se nechal inspirovat jak literßrnφm vzorem (novelou F. Chateaubrianda), tak vlastnφmi pro₧itky vßÜnivΘ lßsky k hereΦce Harriet∞. Skladba vrcholφ obrazem p°φÜernΘ vize - um∞lec je sv∞dkem svΘ vlastnφ popravy, ke kterΘ je odsouzen pro vra₧du svΘ milovanΘ. V poslednφ v∞t∞ je v divokΘm reji obklφΦen satansk²mi bytostmi, slavφcφmi Valpur₧inu noc. Naposledy znφ idΘe fixe - um∞lec se ve znetvo°enΘ podob∞ shledßvß se svou milou. V zßv∞ru obrazu zaznφvß ·ryvek st°edov∞kΘ sekvence Dies irae, kter² d∞sivou atmosfΘru dokresluje.
Autor:
-MT-
|
|
|
|
|
 |
|